Jak stavět kvalitní města: respektující okolní krajinu

Co je nejtěžší při práci na obnově krajiny a veřejného prostoru? Těžké bývá vysvětlit, že v krajině i přírodních procesech funguje setrvačnost. Vidím to hodně ve volné krajině. Zdánlivě je vše v pořádku, ptáci zpívají, rostliny rostou. Deficit vláhy, nedostatek organické hmoty v půdě, chemizace nebo cokoli dalšího se na rovnováze v prostředí neprojeví hned, ale až za nějaký čas. A ještě za delší čas se však podaří případnou nerovnováhu napravit. Když problém vznikal, nikdo mu nevěnoval pozornost, teď už mu pozornost věnujeme a jako společnost začínáme problémy řešit. Jak dlouho ale bude trvat náprava? Časové hledisko je pro krajinářskou architekturu určující. Vnímáme to i v Hodoníně ‑ hodnotu stoletých dubů nic nenahradí a jsme vděční za to, že půlka lesa zůstala víceméně v původním stavu. Protože lavička se dá do parku umístit hned, ale než nad ní vyroste strom, lavička už se dávno rozpadne. Občas jsme tlačeni do rychlých nebo instantních řešení, ale snažíme se vysvětlovat, že některé věci, které děláme, neurychlíme a nejsou pro nás, ale budou z nich mít radost až naše děti. Nebo děti našich dětí ‑ a to má smysl.